Pane Valento,

původně jsem se do Vaší soutěže přihlásila v dobré víře, že nebude tak zmatečná a absolutistická, jako se mi zdála být soutěž pana Karase. Už v průběhu těch několika soutěžních kol a zmatků kolem nich jsem si říkala, že je zvláštní, že si nepřiberete nějaké dobrovolníky na pomoc a tvrdošíjně se snažíte všechno zvládnout sám.

Obdivuji, že jste se pustil do tak náročného projektu, nicméně jsem čím dál víc přesvědčena, že jej poněkud nezvládáte. Ono samotné nadšení pro věc mnohdy nestačí. Nechci Vám svými slovy brát energii a chuť, leč zkrátka – nezvládáte.

A já pro změnu nezvládám pocit, že bych se měla účastnit projektu, kde je zakázána jakákoliv diskuse či názor na způsob, kterým celý projekt vedete. Vyrostla jsem v době, kdy mi bylo tvrzeno – mlč a pochoduj. Nekritizuj, sklop hlavu a pěkně do řady. Svým chováním jste mi tuto dobu, s odpuštěním, připomněl. Jsem ráda, že dnes mohu svobodně oznámit, že mám-li mlčet (když je diskuse zrušena), přesto do řady nemusím a mohu jít jinou cestou. Takže tak činím a oznamuji Vám tímto, že odstupuji od své účasti na posledním soutěžním večeru. Vám přeji hodně štěstí a více tolerance.

 Irena Zlámalová

 S obsahem tohoto psaní se ztotožňují další plánovaní účinkující ze skupiny Tři dny na břiše:   Pavel Machač, Viktor Machač, Václav Ježek  a textař Jan Velíšek