Já nejsem růže ve skleníku
Kterou žár slunce popálí
A nejsem ani kus rozbitýho popelníku
A ani cigáro který sis zapálil
Nejsem
Nejsem

Tohle jsem já
Pod okapem v dešti stojím
Jestli chceš – ber co se dá
Chvílema trochu hřeju
Chvílema trochu bolím
Všechno co se ti zdá
Najdeš na těle mým
Já jsem já
Tak nehas mě když hořím

Já nejsem stín měsíčního svitu
Při kterým slza za slzou si kane
A nejsem ani klíč od tvýho bytu
A ani jistota toho co se kdy stane
Nejsem
Nejsem

Tohle jsem já
Pod okapem v dešti stojím
Jestli chceš – ber co se dá
Chvílema trochu hřeju
Chvílema trochu bolím
Všechno co se ti zdá
Najdeš na těle mým
Já jsem já
Tak nehas mě když hořím

Starý muž kráčí
ospalou dlouhou ulicí
brouká si potichu
deštivý blues
z oblohy dolů
a do tmy plačící
dívá se mlčky
velkej vůz

Má hlavu plnou
(jak uhel) černýho splínu
a život prý ho
už vůbec nebaví
a kapky deště
bubnují rytmus evergreenů
na kabát těžký
a děravý

ozvěnu probouzí
kroky tak těžce loudavý
a zvuky noci
v pátách mu lačně běží
on klidně kráčí dál
možná se zastaví
jakmile velkej vůz
srazí se s věží

No tak mi dones modrý z nebe
Já budu čekat s dlaní nastavenou
Přestaň mi říkat – je to dobrý
Hlavně se tady neplaz po kolenou

Běž o dům dál
Tadys´už byl
Teď budeš sám
O tom jsi snil
Vždyť o nic nejde

Máš tolik slov na dlani – nechci je slyšet
Mlčíš a jenom zíráš – slzy kanou
No tak mi dones modrý z nebe
A já ti klidně řeknu na shledanou

Běž o dům dál
Tadys´už byl
Teď budeš sám
O tom jsi snil
Co na tom sejde